Soud v Saúdské Arábii odsoudil k trestu smrti bratra exilového disidenta za neloajalitu k vládcům království v případu založeném na anonymních účtech na sociálních sítích, kde sdílel kritiku vlády.
Obžalovaný, Mohammed bin Nasser al-Ghamdi, 54letý učitel v důchodu, neměl téměř žádný veřejný profil, než byl loni zatčen a obviněn z velezrady. Jeden z hlavních účtů sociálních médií citovaný v jejím soudním podání na platformě X – dříve známé jako Twitter – má osm sledujících.
Rozsudek, vynesený v červenci, byl také založen na doznání připisovaném al-Ghamdímu po jeho zatčení, ve kterém řekl, že viděl krále a korunního prince jako „tyrany“ a „agenty Západu“, kteří bojují proti Islám, podle soudních dokumentů přezkoumávaných The New York Times.
Možné vysvětlení pro jeho obvinění poskytl jeho starší bratr Saeed bin Nasser al-Ghamdi, konzervativní muslimský duchovní a hlasitý disident, který žije v britském exilu. Zdá se, že úřady využívají jeho mladšího bratra, aby ho potrestaly.
„Nikdo nevěděl o příspěvcích, které napsal můj bratr, a nešířily se – nikdo je neviděl,“ řekl Saeed al-Ghamdi v pátek The Times. “Zdá se mi, že mě chtěli tímto případem urazit nebo ublížit nebo se mě pokusili naštvat.”
Případ je součástí represe proti disentu, který se prohloubil za korunního prince Mohammeda bin Salmána (38), de facto vládce království.
Během posledních osmi let princ změnil kdysi ultrakonzervativní zemi téměř k nepoznání, dohlížel na plán diverzifikace její ekonomiky závislé na ropě a ukončil sérii náboženských a sociálních omezení, která mnoho Saúdů dusí. Zároveň se zmenšil skromný prostor pro politický diskurz.
Od roku 2017 saúdské úřady zatkly stovky kritiků napříč politickým spektrem, včetně náboženských duchovních, influencerů Snapchatu, miliardářů a několika bratranců samotného prince. Vražda Džamála Chášukdžího, publicisty Washington Post, saúdskoarabskými agenty v Istanbulu v roce 2018, která vyvolala mezinárodní pobouření, byla nejkřiklavějším příkladem tlaku. Khashoggi, bývalý člen saúdské vlády, uprchl ze země a stal se otevřeným kritikem.
V posledních letech byly občanům, kteří kritizují jejich vládu, udělovány tvrdší tresty než kdykoli předtím, ačkoliv obvinění jsou méně prominentní.
Po zatčení se mladý Al-Ghamdi přiznal k náboženskému a politickému přesvědčení, které žalobci podle soudních dokumentů vykreslovali jako vážné porušení široce koncipovaného protiteroristického zákona království. V přiznání, které mu bylo připisováno po zatčení, uznal, že za anonymními účty na dotyčných sociálních sítích stojí on.
Jeho právní zástupce obvinění popřel a řekl, že jeho klient “miloval tento národ a byl mu loajální”, podle soudních dokumentů. Právník tvrdil, že jeho klient měl neurologické a psychiatrické stavy, které by měly anulovat jakékoli nároky, které mu byly připisovány.
Navzdory tomu panel soudců odsoudil al-Ghamdího k smrti, podle kopie rozhodnutí. Proti verdiktu se lze odvolat.
Centrum saúdské vlády pro mezinárodní komunikaci, které se zabývá mezinárodními mediálními otázkami, na žádost o komentář okamžitě nereagovalo.
Saúdští představitelé však tvrdili, že k udržení kontroly je zapotřebí železná pěst, protože princ Mohammed dohlíží na velké změny, jako je zrušení pravidel, která podřídila ženy mužským opatrovníkům. V rozhovoru z roku 2018 princ Mohammed označil zatčení za „malou cenu“ za „zbavení se extremismu a terorismu bez občanské války“.
Mnoho náboženských osobností zastávaných saúdskými úřady má podobné názory jako pan al-Ghamdi, který kritizoval korupci a politickou represi a zároveň vystupoval proti prvkům společenských změn, včetně snahy o přepsání osnov islámských studií ve školách k odstranění obsahu, který vláda označila za extremistický.
Nedávno on kritizoval představení v Rijádu od Iggy Azalea, australské hudební umělkyně, ve které si omylem rozepnula kombinézu, když zpívala text „Kázání o prorocích/Není nikdo, kdo by nás mohl zastavit/Poklonit se bohyni“.
„Zvrácenost dosáhla extrémů, které si nelze představit,“ napsal starší pan al-Ghamdi v X.
Mnoho Saúdů oslavovalo marginalizaci takových názorů za prince Mohameda – argumentovali tím, že ultrakonzervativci ovládali zemi příliš dlouho a potlačovali jejich osobní svobody. Mnoho Saúdů zároveň vyjadřuje znepokojení nad rychlostí sociálních změn a nepohodlí s tím, co považují za narušení islámské identity své země.
Zdá se, že žaloba proti mladému panu al-Ghamdimu byla postavena na anonymních účtech, které vedl na X a YouTube, a na jeho stoupencích a sdílení příspěvků prominentními saúdskými disidenty.
V několika původních příspěvcích kritizoval saúdskou královskou rodinu a další arabské vůdce a řekl, že všichni jsou „zevnitř sionisté“. V přiznání, které mu připisovali žalobci, také naznačil podporu Muslimskému bratrstvu, islámské skupině, kterou království označilo za teroristickou organizaci, a uvedl, že král a korunní princ jsou „loajální k nevěřícím a agentům Židů“.
Soudci ho odsoudili za obvinění, která zahrnovala neloajalitu k vládcům království, „zpochybňování zbožnosti a spravedlnosti krále a korunního prince“ a „podporu teroristické ideologie“.
Saúdské úřady někdy argumentují, že když zatknou náboženské konzervativce, jednoduše bojují proti extremismu, z jehož šíření západní kritici království dlouho obviňují.
„Když mluví, říkáte nám, že kážou nenávist,“ řekl Adel al-Jubeir, vysoký vládní ministr, v neobvykle upřímné přednášce v roce 2018. „Když je dáme do vězení, řeknete nám: ‚Proč bránit jim v kázání? Vzali jste jim svobodu slova. Je to situace typu ‘našvihni to, když to uděláme, když to neuděláme’.
Organizace pro lidská práva tvrdí, že zákony království proti terorismu a počítačové kriminalitě jsou formulovány tak široce, že se používají k umlčení mnoha forem mírového nesouhlasu. Mezi Saúdy uvězněnými v posledních letech patří levicoví intelektuálové, feministické aktivistky a další, kteří pouze kritizovali vládní politiku. Za prince Mohameda se také prudce zvýšila míra poprav, napsaly letos ve zprávě dvě lidskoprávní skupiny.
Nejstarší, al-Ghamdi, řekl, že věří, že se ho úřady snaží potrestat prostřednictvím případu jeho bratra.
Za prince Mohameda se saúdská opozice v exilu – kdysi převážně islámského zaměření – stala stále rozmanitější, hlasitější a dobře organizovaná. Stát se snažil umlčet disent v zahraničí, někdy pomocí nových nástrojů.
Mnoho emigrantů říká, že jejich rodinní příslušníci v jejich domovské zemi mají zakázáno cestovat do zahraničí. Jiní, jako nejstarší, al-Ghamdi, říkají, že čelili tlaku, aby se vrátili do království, kde se obávají bezprostředního zatčení. Apeloval na „všechny svobodné lidi na světě“, aby se pokusili zachránit jeho bratra a další vězně v Saúdské Arábii.
„Můj bratr je neznámý. Není slavný. K psaní příspěvků používal anonymní účty a jeho následovníci se dali spočítat na obou rukách,“ řekl. “Ale zatkli ho a umístili na samotku na dobu téměř čtyř měsíců.”